Posesivní predikace kvalifikující jest hojná již ve staré i střední angličtině, jak v básnických, tak i prosaických památkách a v užívání jejím nelze pozorovati změn, až na to, že se v anglosaštině i střední angličtině vyskytuje holá predikace mnohem častěji než v angličtině moderní. Připomenouti jest též, že se genitivem, závislým na substantivu vlastnosti, vyjadřuje zkrácené přirovnání (neither had he the abstraction of a student, for his accounts were kept with an accuracy. Redw. str. 46), vazby to, jíž se zvláště užívá v mluvě básnické.

Z prosy anglosaské stačí uvésti z hojných dokladů na posesivní predikaci kvalifikující místo z Alfredova překladu Bedovy Historia Ecclesiastica Gentis Anglorum (III. ř. 271 n.), kde se proti latinskému genitivu vlastnosti užívá vazby slovesa habban s akusativem:

(Aidanus) hæfde swide mycle geornnesse sibbe and sodre lufan ænd forhæfdnesse ænd eadmodnesse. Næfde he on him naper ne yrre no oferhyd ne gytsunge, ne ydel gylp him on ne ricsade. He hæfde pa gleawnesse godes bebodu to healdanne ænd to læranne; and he hæfde pa geornfullnesse haligu gewritu to rædanne ænd wæccean to beganganne ænd he hæfde sacerde gerisene ealdorlicnesse pa ofermedan to preageanne ænd þa weligan; and he hæfde mildheortnesse pa untruman ænd pa þearfendan mid to frefregenne... of eallum þon be on halgum bocum beboden is to healdanne, he nowiht to gymeleste ne forlet, ac he hit eall, swa forp swa he mihte heafde ænd gelæste.

V básnických památkách anglosaských jsou zvláště hojné doklady vazby geweald, mægen, cræft habban:

He hæfde mod mycel. Beow. v. 1167.

He pe æt sunde oferflat, hæfde mare mægen. Beow. v. 517.
Meotod hæfde miht and strengoo. GW. II. 520.

He be his geweald hafad. GW. III. 2, 15; II. 1, 351. He mægyn and cræft maran hæfde ponne se halga god habban mihte folcgestælna. GW. II. 331 atd.

Ve střední angličtině se vyskýtá posesivní predikace dosti hojně, jak svědčí tyto doklady:

Bruttes hafden muchel mode & unimete prute. Lay. 19408/9; 25.476; pu hauest muche treowscipe, treowde stadeluæste. Lay. v. 9818.

Treoude nefde he nane. Lay. A v. 25.470; 6900, 4078, 31.591. Naued no man none sikerhede pat he ne mai wene & adrede pat sum unhwate ne[y] him beo. Owl v. 1265.

þa as oper sal ha fairhed nan, For all welp sal þam be wan. Cursor 22845. Licknes to corbin had he nan. Cursor 3332.

ré

Ja

to.

re

uti

ti.

on

V.

is

10

le

.).

re

m

e

le

n

10

é

Nowe haues mekenes on molde all his power. York Plays 253, 295.

Or, for she whytnesse hadde of honestee, And greue of conscience, And of good fame The sote savour, »>lilie<<< was hir name. Secounde Nonnes Tale v. 89/91.

For rednesse have I noon, right wel I knowe, In my visage. Chan. Jem. Tale v. 544.

For if that oon have beautee in hir face, Another stant so in the peples grace For his sadnesse and hir benignitee, That of the peple grettest voys hath she. Marchantes T. v. 345/8.

263/4.

I seye nat that she hadde most fairnesse. Monkes T.

Thou mayst, sin thou hast wisdom and manhede, Assemblen alle the folk of oure kinrede. Knightes T. v. 427; v. 453.

Why have we hevinesse, That good Arcite, of chivalrye flour Departed is? ib. v. 2200.

He hadde riht a gret gladnesse Of that he bothe syh and herde. Gower, Confessio Amantis V. v. 3038.

Sith my last comyng frome London I had not, by the space of 6 daies togidiez, my helth. P L. I. 421.

Zvláštní zmínky zasluhují v starší angličtině predikativní výrazy posesivně kvalifikující, které vyjadřují věk, pravdu, nepravdu, žízeň, hlad a které v nové angličtině byly zatlačeny e vazbami adjektivními, takže nyní místo anglosaských vazeb hungor, purst, ryht, unryht, yldo habban se vyskytují pouze vazby to be hungry, thirsty, right, wrong, old. O výklad, proč vazba adjektivní zatlačila vazbu se slovesem to have, se ještě, pokud je mi známo, nikdo nepokusil. Změna vazby ve slovníku Murrayově a v knize Van der Gaafově (Transition from the Impersonal to the Personal Construction in M E) se prostě konstatuje. Než se pokusím ukázati příčinu tohoto jevu, uvedu nejprve doklady na jednotlivé vazby:

He hæfde 50 wintra. Chron. 626 atd.; He was dritiz zeara eald (N. E. D.) Hæfde he Oswald licumlicre yldo seofon and þritig wintra. Beda III. ř. 894; 888; V. 1397 atd.; He hæfde preottyne winter and seofon monap. Beda IV. ř. 1076. Srv. g. fimf tiguns jere nauh ni habais jah Abraham sahwt? J. 8, 57 (Ι. ἔχεις), ale: uswahsans ist. J 9, 21, 23 (Ι. ἡλικίαν ἔχει). Nefde pis child Siluius buten seouen gæra. Lay. A 9.591. (B: po he was fihtene ger). Thou hast not zit fifty geer. Wyclif, John 8, 57. The yongest of them hadde of age Fourtiene yer. Confessio Amantis I. 3133. He was an hundred wynter old. Conf. Am. V. v 123. I am in my teens. Span. G. II. 1, 81.

2. Hæfde hi hungor G W. III. 2, 170. Ic was hingcgrig, Ic was dyrstig. Lindisf. Mat. 25, 35. (I was an hungred, I was thirsty. Author. Version). I was hungre, gee gaf me fode. Cursor M. Whan had pou, lorde, pat all thyng has, Hungir or thirste? York Plays str. 511 v. 349. The serpente had grete hongre. Reyn. str. 103. I said I was also hongry. Reyn. I have the hunger of a wolf. Lytton, What will he do. (N. E. D.)

3. He hap wrong. Gregorius v. 227. All yee wat we haue þe right. Cursor v. 7549. Ah Cloten hæfde mest riht to agen þas riche. Lay. A 406. Lauerd, þu hauest unriht. Lay. 28.095; And be asse pei haue right as pei wolde. York Plays 207, 199; 314, 230. Soo god me spede, sayd sire Gawayne, fair damoysel ye have ryght. Morte d'Arthur str. 749. Whether you have right or wrong, I knowe you must have the last word (N. E. D.) 1604. you are right, Iustice. Hen. IV., V. 2.

Příčinou, proč posesivní vazba I have hunger (thirst) mizela, jest pravděpodobně tendence jazyka nahraditi vazbu slovesa to have s holým předmětem v akusativě vazbou slovesa to be s adjektivem. Stará vazba posesivní se udržela dosud ve spojení předmětového akusativu s přívlastkem adjektivním neb substantivním (srv. the serpente had grete hongre oproti I said I was also hongry; I have the hunger of a wolf oproti obecné vazbě I am hungry). Tatáž tendence byla asi příčinou, proč vazby I have right (wrong) byly nahrazeny vazbou I am right (wrong). Při tom působila patrně takě snaha odstraniti dvouznačnost vazby I have right (wrong):

Þi zong sister sal have hir right Cursor M. v. 3.741; all yee wat we have pe right. Cursor M. v. 7.549.

Tendence odstraniti vazbu slovesa to have s holým předmětem byla také příčinou, proč na. He was fifty (years old) zatlačilo starší he hæfde 50 wintra.

IV. VAZBY I WILL HAVE S INFINITIVEM NEB

PARTICIPII.

Jest známo, že novoanglické pomocné sloveso I will vzniklo právě tak jako jiná slovesa modální I may, can, shall, must, ought to ze samostatného slovesa významového, které bylo jako sloveso přechodné schopno říditi předmět v akusativě. V gotštině a staré angličtině zachovávalo ještě sloveso willan pádovou rekci, jako posud v němčině, na př. got. Armahairtipa wiljau jah ni hunsl. Mat. 9, 13 (na. I will have mercy and not sacrifice, Author. Version). Hojné doklady z anglosaské prosy viz ve Wülfingově syntaxi. Avšak

was

ode.

ngir

rig již v anglosaštině jest willan mnohem častěji slovesem pomocným, vyjadřujícím pouze modalitu, po případě vid neb čas slovesa významového. Ve střední angličtině se objevuje wille (n) bez infinitivu nehledě k případům, ve kterých jest infinitiv slovesa pohybu elidován, jako pu wældest to pam kinge. Lay. v. 18.816 a které se vyskýtají ještě u Shakespearea dosti zřídka. Na pádovou rekci slovesa willen mohu ze své četby památek středoanglických uvésti tyto doklady:

had

eyn.

(N

be

bas

195

207.

And pe woldon his grid and wid pan kinge habben frið. Lay. v. 31.528. I nol no thing, ne nil no thing, certayn, But as you list! Clerkes T. 589/90. I wol non of the apostles counterfete; I wol have money, wolle, chese and whete. Pardoner's fair Prologue v. 119/120; Of alle this . . . I wille none. Morte her d'Arthur str. 758; str. 211. pis will I fayne. York Pl. str. 215, v. 452. What wolde ye, my Ladi diere? Conf. Am. I. 162. Nicméně ještě v 15. století jest sloveso wille slovesem významovým, neboť závisí na něm předmětné věty vedlejší, uvozené spojkou that, na př.

last

2

zbu

310

Therfor I wolle that yee doo purvey of gode frendys. PL I. 176.

For we woll that the Lord Scoles, Sir Thomas Tudenham ...have in knowleche... they sshal fynde our power her at all tymes PL I. 230.

I wylle, that ye gyue vnto your broder alle the hole manoir vnder this forme, that sir Ontzelake hold the manoir of yow, and yerely to giue yow a palfrey. Morte d'Arthur 134; pod. 67, 164, 174, 175 atd.

V nové angličtině vymizela téměř úplně schopnost slovesa I will říditi předmět v akusativě a též vazby I will s předmětnou větou vedlejší (až na ustrnulé rčení would to God s větou vedlejší) se neužívá. Že jest sloveso I will v nové angličtině skutečně slovesem jen pomocným, svědčí také to, že pozbylo tvaru infinitivního spolu se ztrátou samostatného významu.

[Jest zajímavé, že u slovesa to have, které si vedle funkce pomocného slovesa udrželo v četných případech též povahu samostatného slovesa a zachovalo si až podnes tvar infinitivní, tento tvar infinitivní se nevyskytá ve formě foneticky seslabené (hov, ǝv), pokud jde ovšem o samostatný infinitiv presentní. Murrayův slovník zaznamenává sice mnoho seslabených forem infinitivních, ty však se vyskytují, pokud vím, ve spojení s participiem perf. pass. a nemají tudíž samostatného významu (I should have told). Opět doklad k tomu, jak nutno přihlížeti při fonetických změnách k významu slova (srv. W. Horn, Sprachkörper und Sprachfunktion 2. vyd. Berlín 1923).]

Jde-li o vyjádření vazby chtíti něco, užívalo se již v ags.

místo jednoduchého slovesa willan vazby tohoto slovesa s inf. slov. habban (agan), která ve střední a nové angličtině se stala obecnou. Analogií dle I will have se tvoří též I desire to have. Několik dokladů na vysvětlení:

He him aðas swor ænd gislas sealde, þæt him georo wære swa hwilce dæge swa hi hit habban woldon. Chron. E 874. Cwæð þæt heo hine ne nanne habban wolde. Chron. D 1067.

He heo wolde habben hæge to are quene. Lay 3131; podobně v. 158, 2238, 3182, 3451, 5317, 7687, 8164 atd.

Thou woldest han our labour al for noght. Sumnoures T. v. 264; Syr sayd the knyghte, in your fyghte I wyl be ruled as ye wylle haue me. Morte d'Arthur str. 210.

We alle desyren, if it mighte be, To han husbondes hardy, wyse and free. Nonne Prestes T. 93/94.

It is our pleasure, we will haue it so. Edw. 1, 304. Místo vedlejší věty aktivní objevuje se již v 15. století vazba akusativu s infinitivem, po případě s participiem presentním, závislým na I will have (He wold haf me to help hym PL.), místo vedlejší věty pasivní pak akusativ s participiem perf. pas. (He wold not haue his honoure stayned for anye crowne). Infinitiv ve spojení s I will have má význam původně účelový a sloveso have nabývá tudíž v tomto spojení významu kausativního dovésti, přiměti, kdežto ve spojení s participiem presentis, které nemá účelového významu, nabývá to have významu připustiti, svoliti, strpěti, zřetelného zvláště po záporu (I will not have you playing that drum in the streets. Major Barbara). Pasivní vazba I will have s partic. perf. pas. nabývá často zabarvení kausativního, které ovšem zase někdy úplně mizí. Kausativní význam slovesa to have, vzniklý podle mého mínění v této vazbě, se pak rozšířil z infinitivu i do určitých tvarů tohoto slovesa, poněvadž tvary I will have, I would have (you do something resp. something done) se mohly pojmouti jako futurum neb kondicionál slovesa to have. Kausální význam určitých tvarů tohoto slovesa ve spojení s infinitivem se vyskýtá již v 15. století, že však vazba kausativní vznikla nejprve ve spojení se slovesem I will, svědčí ta okolnost, že infinitiv významového slovesa se vyskýtá pravidelně bez to. Naproti tomu pasivní vazba kausativní vyskytuje se ještě v Shakespearovi pouze ve spojení se slovesem I will. V nynější angličtině jest však velmi hojná zvláště v mluvě hovorové.

Doklady na vazbu I will have you do something:

My Lord... when he withowth the town toward Framyngham, he had all hese men ryde forth afore a gret pase, for he wolde felwe softely PL. I. 216.